Pokud chceme vytvořit něco velkolepého, vždy se obracíme k historii, hledáme inspiraci v dávno zapomenutých kulturách. Velkého rozkvětu vodních ploch v zahradách lze pozorovat zvláště v období baroka, kdy bylo využití vody jedním z hlavních prvků zahradních kompozic – rozváděla se do všech koutů, vytvářela přírodní jezírka a působivé rybníky. Objevují se kruhové fontány, uměle vytvořené vodní kaskády, nápadité mosty, vodní příkopy, vodopády a vodotrysky.
Vodní zahrada mnoha tváří
Užitečné nápady, jak vylepšit svoji zahradu, nám nabídl Petr Bláha, který se kromě své profese architekta zabývá také historií. Pro vodní plochy má slabost. Tvrdí, že zahrada bez vody je smutná a bezduchá. Miluje francouzské přírodní zahrady a výběr místa je podle jeho slov pro udržení zdravé zahrady zcela určující. Přestože má rád stromy, v případě vodních zahrad nedoporučuje zvláště ty listnaté. Jejich spadané listy podporují růst řas a narušují množství kyslíku ve vodě. „Ideální vodní plocha na zahradu je nejméně osm metrů čtverečních s minimální hloubkou 80 centimetrů. To je důležité mimo jiné i pro přezimování ryb. Vybudujete-li jezírko menší, nepodaří se vám vytvořit stabilní biologický systém zahrady,“ podotýká Petr Bláha.
